Jak poznat kouče – profesionála?
Kdo je vlastně kouč je poměrně častá otázka. Na networkingových akcích, Linkedinu a mnoha dalších místech se prezentuje řada koučů a kouček (pro zjednodušení budu dál používat pouze „kouč“, mám na mysli kouče i koučky).
Za kouče se často prohlašují ženy, které vyřešily nějakou životní krizi a mají návod pro ostatní, po vzoru „když jsem to zvládla já, zvládne to každý“. Nebo muži deklarující své poslání učinit ostatní šťastnými prostřednictvím finanční nezávislosti. Častí jsou také manažeři, kteří unaveni firemním prostředím odešli na volnou nohu a nabízejí svůj recept na úspěch a vedení lidí. Zkušenosti jsou jejich mantra, ještě lépe doplněná předponou ex a názvem známé korporace, kde působili. Jde však skutečně o kouče, kteří nabízejí koučování dle profesionálních standardů?
Koučování nemá v České republice a na Slovensku jasné právní vymezení, název kouč tak může skutečně používat kdokoliv, s jakýmkoliv přídomkem (např. životní kouč, výživový kouč, sex kouč, kouč životního stylu apod.). A nemusí nutně dělat špatnou práci, jen to třeba nebude koučování, ale třeba poradenství. V textu se dál zaměříme na to, jak poznat a najít kouče – profesionála, tedy takového, který skutečně koučuje.
Co to vlastně je koučování?
Definic koučování je řada, můžeme ho popsat jako metodu sloužící k rozvoji a učení jedince. Je to specifický dialog dvou lidí – koučovaného a kouče, kdy jednoduše řečeno, kouč klade otázky a koučovaný na ně hledá pro sebe ty správné odpovědi. Výchozím bodem koučování je přesvědčení, že koučovaný má dost schopností, vnitřních zdrojů a vlastního potenciálu, aby si našel pro sebe správnou cestu. Kouč je ten, kdo provází koučovaného procesem hledání jeho vlastního řešení, jeho vlastní cesty či způsobu. Kouč je zodpovědný za proces, klient za obsah, tedy za to, s čím do koučování přichází, a jak uvádí v život to, co si naplánoval nebo třeba jen uvědomil. Koučování je zaměřené do budoucnosti, podporuje klienta v tom, aby rozšiřoval svoje uvědomění (to, jak vnímá a nahlíží situace, vzorce chování, čeho si všímá…) a posiloval svou zodpovědnost za stav věcí, ze změny, za vlastní život.
V koučování existuje řada různých přístupů, které často vycházejí z principů jednotlivých teorií osobnosti a/nebo jednotlivých terapeutických škol. Proto se i vlastní proces koučování může u různých koučů dost lišit, nicméně základní principy bývají podobné.
Koučování se hodí tam, kde si klient potřebuje najít vlastní cestu k cíli, rozvinout se, posunout v nějaké oblasti (osobnostní, vztahové, pracovní, ale i třeba sportovní), změnit, začít či skončit nějaké chování. Naopak se obvykle nehodí tam, kde je třeba se naučit se něco od základů, např. základ jazyka, hry na hudební nástroj, ale i základy managerských dovedností apod. Tam je vhodnější kurz či mentoring. Koučování také není vhodné pro řešení psychických obtíží, zde je užitečné využít psychoterapie.
Kritéria profesionálního koučování.
Na začátku shrneme kritéria, která doporučujeme ke zvážení při výběru kouče. Dále je rozvedeme. Jde o absolvování koučovacího výcviku, přihlášení se k etickému kodexu, členství v profesní organizaci, akreditace či certifikace u profesní organizace a také kontinuální profesní rozvoj.
Základním prvkem profesionality je absolvování koučovacího výcviku v rozsahu alespoň 120 hodin (včetně praktických nácviků), což je hranice stanovená ministerstvem školství pro akreditaci koučovacího výcviku. Mezinárodní organizace požadují pro akreditace výcvikových programů obvykle hodin více (140 – 150 hod). Za víkend ani týden se nedá naučit koučovat. Je to dovednost, kterou je třeba trénovat, reflektovat a postupně kultivovat. Samozřejmě, v průběhu několika dní se lze naučit základy využití koučovacích otázek např. pro managery či sociální pracovníky. Úroveň výcviků může být velmi různá, za plus lze považovat i akreditaci výcviku některou z mezinárodních profesních organizací sdružujících kouče (EMCC a ICF), ty stojí učí koučovat dle jasně definovaných kompetencí. I řada výcviků jen s akreditací MŠMT nabízí kvalitní a profesionální výuku a naučíte se v nich koučovat. V současnosti (jaro 2025) probíhá definování profese kouč a brzy budou k dispozici standardy pro profesní zkoušku kouče pod hlavičkou MŠMT.
Profesionální kouč také jasně definuje, jaké etické zásady dodržuje, ideálně, k jakému etickému kodexu se hlásí. To udělá nejsnáze tím, že se stane členem profesní organizace, která má definovaný etický kodex, našem kontextu jde o EMCC, ICF, na Slovensku ještě SAKO. Členství kouče zavazuje k dodržování etického kodexu, zároveň dává klientům možnost si na práci kouče u profesní organizace stěžovat, pokud mají pochybnosti o kvalitě či etice jeho práce. Někteří koučové si vytvářejí svůj vlastní etický kodex, je užitečné prostudovat, zda jsou v něm řešeny základní oblasti – mlčenlivost, řešení případného střetu zájmů a závazek dalšího rozvoje.
Členstvím v profesní organizaci se kouč přihlašuje ke koučovací profesi a s ní spojené profesionalitě. Zavazuje se dodržovat etický kodex, stává se součástí profesní komunity, která má filozofii a hodnoty, ke kterým se členstvím přihlašuje.
Dalším stupněm profesionalizace je tzv. akreditace či certifikace u jedné (či obou) profesních asociací (EMCC a ICF). Jedná se o poměrně komplexní proces, při kterém kouč prokazuje své kompetence, které mají obě organizace velmi dobře definované, své etické přemýšlení, zároveň se zavazuje k dalšímu rozvoji. Přístupy organizací se trochu liší, u EMCC je kladen důraz na reflektivní praxi kouče a supervizi vlastní práce, u ICF jsou kompetence posuzovány experty. Akreditace je možná na různých úrovních (dle zkušeností a úrovně kompetencí kouče), u EMCC jde o úrovně Foundation, Practitioner, Senior Practitioner či Master Practitioner. I základní úroveň akreditace zajišťuje, že kouč umí uplatňovat základní principy koučování, dodržuje etická pravidla, včetně hranic profese a dále se rozvíjí. Obdobně je tomu i v ICF, kde koučové získávají certifikaci, a to ve třech úrovních (ACC, PCC a MCC). Seznam členů profesních organizací i akreditovaných či certifikovaných koučů je veřejně dostupný na webových stránkách obou organizací, informace o koučovi si tak lze snadno ověřit.
Ani akreditace či certifikace nejsou „konečnou“. Další vzdělávání, rozvoj, supervize, reflektivní praxe, to vše patří k profesionálnímu koučování. Je tedy i užitečné se prát, jak se kouč dále rozvíjí a zda absolvuje supervize.
Pozor, řada koučů o sobě uvádí, že jsou akreditovaní koučové, protože absolvovali akreditovaný výcvik. To je trochu zavádějící, ano, prošli výcvikem a naplnili závěrečná kritéria hodnocení akreditovaného výcviku, ovšem to neznamená, že oni sami se akreditovali jako koučové. Stejně tak, pokud ve výcviku učí akreditovaní koučové, neznamená to, že samotný výcvik je akreditovaný. Trochu jiné to může být s pojmem „certifikovaný kouč“, který je také často používán, a to ve smyslu „dostal jsem na konci výcviku certifikát, jsem certifikovaný.“ To je pravda, nicméně už je asi jasné, že není certifikát jako certifikát.
To, že kouč není členem profesní organizace a není akreditovaný, nemusí znamenat, že není kvalitní a profesionální kouč. Jen se to hůře prokazuje a v případě nespokojenosti či etických pochybení se nemá klient kam odvolat. Řada koučů pracuje velmi dobře, a z různých důvodů se nechtějí „sdružovat“. Čili, není problém si vybrat si vybrat kouče bez akreditace či certifikace, jen je třeba se zajímat o jejich vzdělání a řešení etiky práce s klienty.
Při výběru ideálního kouče je užitečné také zohlednit, jak vám kouč sedí lidsky, případně, zda se věnuje tématice, kterou chcete řešit, většina koučů se jistým způsobem specializuje, např. nabízí tzv. medical coaching, sportovní koučink, koučink zaměřený více na osobní či pracovní život, koučink zaměřený na vrcholové managery, vztahový koučink apod.
Specifickým tématem výběru jsou reference na kouče. Při koučování je ovšem důležitý vztah, vzájemné naladění kouče a koučovaného čili reference by neměla být jediným rozhodovacím kritériem. Stejně tak jako délka praxe, i začínající kouč může odvést skvělou práci a zkušený kouč může podlehnout své zaběhané rutině.
Proč si vybírat kouče pracujícího dle profesních standardů?
Řada zájemců o koučování profesionalitu kouče moc neřeší, dají na doporučení či masivní marketing kouče. Mohou tak místo koučování získat různé rady postavené na osobním příběhu, finanční či jiné produkty apod. Riziko představují tzv. koučové, kteří si nejsou vědomi své zodpovědnosti a pouštějí se do intervencí, na které nemají potřebné kompetence. Začnou “koučovat” klienta v krizi či nedobrém psychickém stavu, využívat různé neověřené přístupy či vlastní metody, což může vést k jeho poškození, včetně např. retraumatizace apod. A i když se třeba nestane nic tak závažného, řada lidí má po zásahu kouče amatéra pocit, že selhali, že např. nezvládli aplikovat jeho rady a řídit se jimi. U duševně zdravých lidí to nemusí znamenat nic zásadního, ale u křehčích, méně odolných jedinců, to může mít velmi negativní dopad na psychiku. Kouč profesionál dokáže poměrně rychle rozpoznat, že klient potřebuje jinou službu než koučování, ať je to mentoring nebo psychoterapie, a dokáže ho na ní citlivě nasměrovat.
Využití služeb skutečně profesionálního kouče má řadu výhod, zajištění jisté míry bezpečí a ochrany klienta je jednou z nich. Před výběrem kouče je velmi užitečné se zaměřit na výše uvedené kritéria a dle nich si udělat vlastní obrázek a volbu. Každý profesionálně pracující kouč vám rád zodpoví vaše dotazy, většinou z nich najdete obvykle již zodpovězenou na jeho webových stránkách.
Máte další otázky k výběru kouče? Napište nám, rádi připravíme další článek.
Lenka Šilerová, EMCC EIA Senior Practitioner, Akreditovaná supervizorka, členka Rady EMCC CZ&SK